Už jsem dělala několik druhů práce a vždycky jsem si na každé našla něco, proč se mi líbí. Třeba jsem tou prací nebyla nadšená, protože nikdy jsem nedělala vyloženě něco, co by pro mě byla opravdu zábava, ale na každé bylo něco zajímavého a každou jsem se snažila dělat dobře. I v práci, kde jsem dnes, mě to bavilo. Práce to je různorodá a člověk se nenudí, ale dnešní doba je vážně divná. Vím, že to není jen u nás, slyším to odevšad. Dřív bylo v práci spousta legrace, lidi makali, ale bavili se při tom, co my jsme se dřív nasmáli v práci, až nám slzy tekly, proč je to dnes všechno jinak? Určitě to není partou, jsme tu dobrá sestava, rozumíme si, ale přesto tu ta legrace není. Ne, že bysme se nezasmáli, to ne, ale asi nás brzdí okolnosti. Každá má nějaké starosti, některá splácí hypotéku, jiná se rozvádí, ale to přece bylo vždycky. Myslím si, že lidem chybí sociální jistoty, proto se už nedokážou úplně uvolnit a zasmát se až k pláči. Jen ty večerní zprávy...co tam člověk slyší? Co se bude zdražovat, jak není na důchody, jak bychom si z toho mála, co nám zbývá z výplaty měli ještě na ten důchod spořit, jako by nám z výplaty nestrhávali už dost, co se kde stalo za neštěstí, jak stávkují lékaři a že tedy nás asi nebude mít kdo ošetřit, co který politik kde rozkradl. Člověk je vším tím znechucen a v práci se to určitě odráží. Navíc všichni, možná, že jsou někde malé vyjímky, zaměstnavatelé pořád chtějí ušetřit, tak za ty, co jdou do penze, nebo z jiného důvodu odejdou, nepřijmou náhradu, práce se rozdělí mezi ostatní a jede se dál. A tak pořád přibývá práce, alespoň u nás už jí máme každá tolik, že se vždycky honí to, co hoří, na nic není klid, nikdy nemůžeme říct, tak, dneska jsem všechno stihla a člověku chybí pocit z dobře vykonané práce. A tak mě to ani moc netěší. Kde jsou ty časy, kdy jsem se těšila ráno do práce.