Ilustrační foto

Ahoj deníčku,ted jsem do tebe chvíli nic nepsala,protože mě zarazilo jedno velký sobectví a taky  mi z toho bylo dost smutno.

Ale co ti chci deníčku napsat............v neděli jsme byli pouštět s malým budulínkem draka. Já, děda....teda můj chlap a malej budulínek. Deníčku můj ani nevíš jak jsme si ten den užili a nejen my dva, ale i maličkej budulínek. Než jsme došli na kopec,  no spíš kopeček,  ale přece tam bylo trošku větrno,  tak jsme pocestě zjištovali, že jsme nepouštěli draka.....no nad 15 let, naposledy s tím naším nejmladším a tomu je 17. Když jsme přišli na kopeček, tak se našemu drakovi nechtělo nějak vzlítnout a na budulínkovi bylo vidět zklamání až mě to zabolelo u srdce.  Trvalo pěknou chvíli než jsme vlastně zjistili jak e drak pouští. Ale jakmile se drak dostal do výšin, tak jsme měli všichni tři takovou obrovskou radost, jakoby jsme natom malým kopečku potkali znovu tu naši stracenou blízkost....myslím moji a mýho chlapa. To by jsi deníčku musel vidět, ten můj chlap byl pro ten moment, pro tu jedinečnou chvíli jako malej kluk, běhal po tom kopečku a smál se a byl tak štastnej a bezstarostnej. Malej budulínek měl tvářičky červený od skotačení a slzičky mu tekly od smíchu a já jen stála a pozorovala oba dva ty moje chlapíky.......jak jsou štastní a bezstarostní. Maličkej budulínek si poskakoval a křičel.......dláčkůůůůůůůůů,  čo tam vidíš  nahožéééé...........babí,  čo vidí dláček?????........nevěděla jsem co mu říct,  ale napadlo mě,  jak musí být krásnej pohled na ten náš svět z takové výšky.  Deníčku ty ani netušíš, co pro mě znamená každá ta chvilka, když se můj chlap směje a je na světě aspon tu chvilinku rád. Když jsme dráčka sundali z výšky, kde si poletoval a jakoby nám říkal.........júúúúúú, to byste museli vidět, ten nádhernej pohled z vršku,  tak byl malej budulínek smutnej, ale jen chvilku, protože děda mu slíbil, že půjdeme dráčka zase pouštět..........na zpáteční cestě mě ten můj dědek vzal kolem ramen a řekl,  dneska jsem se na chvilku vrátil zase do svý vesničky na kopec a bylo mi deset a lítal jsem po kopečku se svým drakem........Je zajímavý, jak se nám do paměti zaryjí některé vzpomínky z dětství natrvalo. A tak budu čekat až jednou malej budulínek bude na tom našem kopci pouštět draka se svým vnoučkem a vyprávět mu......vidíš, tak tady jsem byl kdysi štastnej se svou babičkou a svým dědem................i když to nedávám najevo, našla jsem tu opravdové přátele a tobě deníčku děkuju za ně..............MVR...delfina