Ilustrační foto

Deníček Lydy mi připomněl moje nedávný bebíčka.

Jeden čtvrtek, cca měsíc a půl zpátky si vařím zapečený těstoviny s uzeným a brokolicí a najednou telefon a moje mladá kámoška z bejvalý práce. Jestli nemám ňákej klobouk z padesátejch let?! No z padesátejch teda né ale jinak všelijakejch huček mám dost a dost, jí povídám,tak si přijď. Tak jo,přinesla vínko a zkoušely jsme ty hučky. Dost jsme se u toho nařehtaly,čas letěl a přišel za ní její přítel a taky můj bejvalej kolega.Přinesl další víno a tak jsme žvanili,popili.. mezitím jsem dopekla. Pak jsem se zmátořila a začla jim nandavat ty těstoviny a jak tak mám ve zvyku okolo těch chlapů skákat (tím myslím pouze svýho synka) se ho ptám chce-li k tomu kyselý okurky a nebo nakládaný cibulky? ,,Jéé cibulky bych si dal" tak jsem pro ně šla do komory...  Ležérně jsem stoupla jen na jednu šprušli u štafliček, uchopila cibulky a náhle jsem udělala veletoč a štafle byly zaražený pod mojí levou koz...éé prsíčkem,já zhroucená na almaře,ovšem cibulky jsem pevně držela! Joo:-((( bylo to výborný. Naštěstí to nebylo zlámaný,,,jen" naražený. Lezla jsem jak lemra tři neděle! Ledva jsem se z toho trochu vylízala chytla jsem od sousedky,která u mně byla, střevní chřipku!!! Mujtytáto!!  Teď ťukyťuk je to dobrý. O mizernejch náladách mi stačí číst hi hi hi