Začala jsem vidět na svém manželovi chyby, přestal mi vonět a najednou nebyl ten můj princ. Nechtěla jsem s ním mluvit a přestala ...
Přítelkyně?
3. července 2009, 1:04
Ilustrační foto
Vždy jsem měla dost kamarádek, umim sama ze sebe dělat srandu a dokážu bavit lidi kolem sebe. Tedy aspoň si to myslím, ale neumim se otevřít ke kamarádkám. Ve své pubertě, ale jsem našla PŘÍTELKYNI. Byla to ona, která mi pomáhala s pubertou, s bolístky, která mě chápala a nikdy neodsoudila. Dokázala mě vyslechnout, mlčet prostě to byla ona. Navzájem jsme si pomáhaly. Psaly jsme si dopisy, i když jsme se denně viděly. Svým způsobem jsem se před ní styděla, protože ona věděla všechno.
Potom přišla střední škola a my stále zůstaly v kontaktu. Nacházely jsme nové přátelé, nové kamarádky měly jsme samy sebe. Vdávala jsem se a ani jsem nepřemýšlela, že by to mělo být jinak a ona mi šla za svědka. Narodil se mi syn a ona ke mně jezdila, ale ...
Bylo to už všechno jiné. Neměly jsme na sebe tolik času, přestaly jsme si psát dopisy, smsky, začaly jsme pracovat. Odcizily jsme se. Vídáme se dál, ale obě už máme nové PŘÍTELKYNĚ. Chybí mi. Vídáme se, povídáme si, ale už je to jiné. Už nejsem v jejich očích ta nej. Vím to. Bude se vdávat. Nejdu ji za svědka. Strašně mě to bolelo, protože jsem ji psala řeč, co bych jednou ji chtěla říct a poděkovat. Mrzí mě to, ale nedělám scény jen nad tím přemýšlim. Mám plno kamarádek a všechny ty holky ví, že kdykoliv a jsem u nich, ale když jsem nešťastná já, brečim. A jsem sama. Už nemám nikoho. Teď už ne. Ztratila jsem svou PŘÍTELKYNI. Bolí to.
Reakce na zápisek
myvalek18
Přátelství neexistuje
Hm, tak já nemám přítelkyni žádnou, jen jednu kamarádku ale je to jen kamarádka ze školy. A říkám si, že je to tak nejlepší, taky sem si s rádoby přítelkyněma prožila své a tak už ani o nikoho nestojím. Pokaždé, když sem mylsela že sem našla přítelkyni, mi ta dotyčná podrazila a zklamala.
Jedině, jeslti tě to trápí, jí to povědět i o té řeči co jsi jí psala. Ale nečekej, že své rozhodnutí změní, já už ani na pravé přátelství nevěřím, pokaždé, když sem věřila, mi zbyly jen slzy v očích.
Nemo
přítelkyně
Mám také jednu přítelkyni - proseděla jsem s ní na střední všechny 4 roky. (Asi bych také mohla napsat něco o těch krásných časech... ) Prožily jsme spolu tolik srandy... Ale škola skončila a však víte..Každý si jde svou životní cestou. Zůstávaly jsme spolu stále v kontaktu,dokud byla v našem městě a dokud zde pracovala. Pak jí ale vítr zavál díky příteli do Prahy. Nebála se změn a tak mi odešla kamarádka, která mi byla tak blízká ( i když mám ještě jednu, kterou znám od 1. třídy ZŠ a taky je super) Spojoval nás společný smysl pro humor, otevřenost na všechna témata a to i ta nejintimnější. Máme to štěstí, že obě můžeme v práci využívat ICQ, takže hodně komunikujeme touto formou. Ovšem, když nám ho na chvíli zrušili, tak se ani jedna z nás jaksi neozývala. Respektovala jsem její starosti ohledně žití, neustálého stěhování, proto jsem ji nezatěžovala nějakými nesmyslnými emaily, i když když bylo třeba, stačilo písnout sms a vždy poradila. Naše přátelství je zvláštní v tom, že tam, kde se na chvíli vazba přeruší a pak se zase setkáme, pokračuje na stejné vlně. Jsme jako dvě ženské, které daly na 20 let do basy, pak je pustily na svobodu a ta první povídá té druhé: "Víš co, zítra zajdi na kafe, musím ti o tom ještě vyprávět"
A za to jsem hrozně ráda.
eva♥
:-(
myslim,ze ti hodne rozumim,stalo se mi to same...ale ja to tak trochu cekala,dokud jsme nemely rodiny,mely jsme jedna druhou.Potom to tak trochu zacalo utichat,vidaly jsme se,ale uz ne tak casto,tae ma maleho prdouska,ja jsem tady,obcas sms...Ale vim,ze se na ni muzu kdykoliv s cimkoliv obratit.
To ona se mnou prozivala kazdy muj smutny a bolestny okamzik,ona podala mou prvni zadost o rozvod...Byla u vseho...Ale ted vim,ze je stastna a to me blazi.