"Všechno vám to vymňoukám, MŇAU, dějí se mi tady samé křivdy, MŇAU". Nerada, hrozně nerada jsem rozmňoukávala to, že páneček jezdí pořád na pískovce a s sebou mě nikdy nevezme. Na druhou stranu, kdoví, jestli by mě nenacpal do té odporné bedny s mříží. Víkendová panička se neukáže a kolikrát jede zrádně s ním. Malá panička má toho pána s černým kocourem možná raději než mě. "No, to snad ne, že?!" A panička, to je prostě vrchol, MŇAU! Ve čtvrtek, představte si to, no, snad jsem to nadrápala dobře, ve čtvrtek si začala balit kufřík. Tak on jí baťůžek nestačí :-(! "Kdo ji má potom utěšovat, až zase bude smutná?". No, já jsem ji varovala. A pro výstrahu jsem se jí v pátek ráno vyčůrala do velkého pelíšku. I malé kotě by pochopilo, že je něco špatně, ale panička? Nejen, že to nepochopila, ale ještě mi vyprášila kožíšek. "Mě, Veličenstvu". No, jak myslí. "Mňau, samozřejmě, že nemyslela, mňau" a ke kufříku si sbalila i baťůžek. Tohle už bylo na pováženou. Ráno jsem si připadala jako úplně bezradná kočka. "Co asi tak mám dělat, mňau?" Páneček pryč, malá panička se chystá na jakousi promoci. Prý to má ten pán s černým kocourem. Tak nevím, možná, že se tam hraje na lov a dává do misek losos, malá panička se strašně moc strojila, tak to asi bude veliká událost. Pokusila jsem se tulit k paničce, vzorně jsem vypila mléko a doufala, že kufřík baťůžek uklidí a zůstaneme spolu doma. Kdepak, je to zrádkyně, zrádná. Po dobrém se s ní nic nepořídí. "Kdo je tady Veličenstvo, co?" Kousla jsem jí do nohy, ale odjela stejně. "Mňau, mňau, mňau".

   "Tak ono to nestačilo". Vstávaly by vám chlupy na hřbetě, kdybyste slyšeli , co říkala malé paničce do té podivné věci. "Tři hodné kočičky, jako bych já snad nebyla úplně nejlepší a nejhodnější, nehrají na lov, nekoušou pánečky a nevymýšlejí si v jídle". No tohle, copak je to vůbec možné? Panička si určitě vymýšlí, ale musím být ve střehu! MŇAU. Včera jsem zas byla sama doma, takže jsem paničku radostně uvítala. No, vztek se mnou lomcoval, když jsem z ní cítila ty cizí "prý vzorné kočky", ale co kdyby... Co kdyby mě třeba chtěla vyměnit a nebo odjet úplně. Pro jistotu jsem mňoukala na uvítanou jako divá a tulila jsem se ze všech sil. "Stejně by si zasloužila, abych šla trucovat do odpadové šachty, ale jistota je jistota, však já jí to spočítám i s úroky!". Pomazlila jsme se, dala mi čerstvou vodu. "No, to je její povinnost, že". Nasypala do misky a já se pak k ní vzorně stulila do klubíčka. "Nejhodnější a nejlepší kočičku má doma, aby bylo jasno!".

   Nebojte, nepomátla jsem se. Večer, když už bylo zjevné, že všechno je zas ve starých dobrých kolejích jsem zlobila jako divá, v noci jsem ani oka nazahmouřila. "Já jí ještě ukážu, odjíždět s kufříkem!". A což teprve dnes ráno. Vzpurní poddaní se odjakživa trestali! Panička chodí jenom v sukních a šatech, po dnešku má nohy, jak by proběhla ostružinovým roštím. Však ona si to rozmyslí opouštět moji výsost na takovou dobu. MŇAU!