Duha pro mě vždy byla symbolem štěstí. Možná si některé vzpomenete na mé psaní o cestách s láskou dlouhovlasou s duhou nad hlavou...nechci se utápět v šedivém světě bez barev a tak se teď snažím sbírat aspoň střípky duhy - kousíčky štěstí...

V pátek na večer přijela nejkámoška, udělaly jsme si procházku při zapadajícím slunci a pak u mě v pokoji "večírek" při svíčkách a víně. Musely jsme přece oslavit její nové místo.

Včera se se mnou v autobuse dala do řeči úžasná holka (ve věku naší mladé), zírala jsem na její dospělé názory, zodpovědnost k životu a tiše si přála, aby mladá taky konečně prozřela. Holčinku jsem ještě doprovodila jedním nepříjemně tmavým podchodem na další autobus (není zvyklá na hlavní město a na všude se povalující bezdomovce). Setkání s ní bylo jako kapka živé vody.

Pak už mě čekal sraz s kamarádem a cesta vlakem za kolegyňkou. Bydlí v krásném prostředí a navzdory počasí jsme si udělali nádhernou procházku okolo obrovského rybníka, kde právě probíhala akce pro děti: "Cesta pohádkovým lesem", všude se míhaly kouzelně namaskované postavičky, nad rybníkem čněl překrásný zámek, růže v zámecké zahradě právě rozkvétaly, na jezírku se rozvíjely lekníny, pávi se procházeli po cestičkách a my se smáli a povídali si. (Vím, že kolegyňce je teď těžko a naše návštěva ji potěšila a povzbudila). Po procházce jsme zamířili na salát do pizzerie a nakonec ke kolegyňce domů, kde čekala jahodová bublanina a šampaňské s jahodami. Prostě krásná sobota, i když se nám ji snažily pokazit dešťové kapky.

Neděle už je horší, mladá se probudila před polednem a kouká jako bubák a mužík, ten se tváří zase jako zřízenec pohřebního ústavu. Podle něj je všechno špatně. Ne, není! Pokud není duha celá, jsou aspoň její střípky, kousíčky štěstí...Žádný člověk nemá tu moc udělat někoho šťastného nebo nešťastného, štěstí si nosíme v sobě a jen na nás záleží, zda budeme vnímat i ty maličké střípky a nebo celý život promarníme čekáním na ten obrovský celek.

Krásný zbytek neděle a veliké díky za to, že sem můžu psát :-)