Ilustrační foto

Tak vás po čase lidičky moje zase zdravím :-) , protože jsem našla zase chviličku sem něco málo napsat. Příští týden mi začíná zkouškové období a to bude něco zase. Snažím se už teď učit, ale jak je hezky, tak buď usínám a nebo mě to táhne ven. Halt mám tohle počasí za trest. Doufám, že mi letos ty zkoušky vyjdou lépe než vloni, příští týden už mi to totiž začíná, tak mi držte palce. Jdu na test ze základů andragogiky, zkoušku z angličtiny a možná půjdu na přezkoušení i z tvorby odborného textu. Anglinu a odborný text bych měla asi v jeden den, no uvidím, jak se na to budu cítit, protože na ten odborný text se nemusíme hlásit, stačí když přijdeme během konzultačních hodin.

Další zkoušky mám zatím ve hvězdách, ale už si schraňuju a připravuju podklady i na tyto zkoušky, tak to snad vyjde a posunu se dál k  dokončení školy. Budu mít ještě dvě smrťácký zkoušky, tak je snad dám, protože kdyby nevyšly a neschválili by mi třetí zapsání, tak bych letěla a to fakt na konci druháku nechci...

Ach jo, už aby bylo po zkouškách a po starostech. Teď jsem totiž byla u kámošky ze střední na grilovačce na čarodkách a chytla jsem z ní nějakou krizi. Ona sice studuje, ale studuje dálkově, takže i pracuje. Nechápu, jak to může dávat, ale ona je prostě chytrá hlava otevřená a halt jí to tam leze tak nějak samo, čemuž jak říká se i ona sama diví... Nicméně s přítelem postavili domek a už mluví o svatbě a dětech a i ti ostatní, co na těch čarodkách byli mluvili o tom, jak založí rodinu, jenom já jediná jsem řekla, že jsem spokojená s tím co a jak je. Že bydlení by mi už nevadilo nějak začít zařizovat nebo pro to alespoň něco dělat, ale svatba a děti je ještě ve hvězdách...  Na děti se fakt ještě tak minimálně tři roky cítit nebudu si myslím.

Když si vezmu to bydlení, tak to by i přítel plánovat chtěl, ale mám jaksi nějaký svůj pud sebezáchovy a do toho, co on navrhuje bych fakt bydlet nešla ani za zlatý prase... Abych bydlela víc než 50km od města, kde bydlím teď a mám tam handicapované rodiče, kteří mou pomoc halt potřebují, tak se chtě nechtě musím přizpůsobit a bydlet jim blíž, což znamená, že absolutně odmítám jít bydlet k jeho babičce do horního patra jejího domu.

Nechci působit jako nějaký sobec nebo jako jájista, ale trochu být musím. On si totiž představuje, jak bychom babičce se vším pomáhali, jak bych se o ní starala, jak bych se tam starala o zahradu a td., ale že tam není šance sehnat práci, to on už nevidí, protože jemu nějakou práci vždycky dohodí strejda nebo táta a nebo i někdo jinej, ale mně už halt ne. Nebo takhle práce by byla, ale abych pomáhala v kravíně a nebo obdělávala nějaký gumový věci do aut, tak kvůli tomu nemusím studovat a můžu tam jít se základkou.

Prostě jsem mu řekla, že v žádným případě tam já nepůjdu a že se nepřizpůsobím tomu, abych šla až tam k němu... Řekla jsem, že nutně ve městě být nemusím, ale že chci být cca v okruhu 20km okolo toho města, kde mám rodiče, což mi přijde rozumné i kvůli tomu, že k nim budu muset jezdit často, pokud se nerozvedou a taťka nebude se mnou a také kvůli práci.

Co se týká práce i kvůli tomu se dohadujeme. Dělám vedoucí pobočky stánku/obchodu se šperky a bižuterií, ale dostávám jakožto brigádnice 50 - 55kč na hodinu, což je na brigádu normální, u něj bych mohla dělat za 70kč na hodinu to obdělávání těch gumovejch věcí do auta, ale já prostě nechci, protože po škole až budu posílat životoisy bude vypadat lépe, když napíšu vedoucí pobočky té a té firmy než, když tam napíšu obráběčka gumárenských výrobků nebo jak se ta pozice jmenuje. Halt v tuhle chvíli peníze přece nejsou všechno a pro teď asi ani nemůžou být, když získávám zkušenosti...

No jo, tak to si myslím já. Teď se prostě soustředím hlavně na školu a tuhle brigádu si halt můžu tak trochu přizpůsobit tomu, jak potřebuju já a halt jeho názory musí jít stranou.... No kdo ví, jestli on to zvládne, ale já si půjdu za svým.