Ilustrační foto

Nutno podotknout, než začnu líčit každý náš výlet na mácháč zvlášť, že nás každý rok jezdí víc a víc a jen jednou se stalo, že tam byl chlap. Tak nějak se z toho stala dámská tradice a můžu říct, že na tyhle akce nedám dopustit a těším se na další už od chvíle, kdy projíždíme branou kempu domů. Taky si každý rok stěžujeme na to, že máme tu nejhorší chatku z celého kempu - pochopitelně na konci pobytu je to ta nejlepší :) stejně je to vše o tom, s kým tam jedete :)

První rok v roce 2007 jsme jely jen dvě holky-já a moje nyní už 20 let nejlepší kamarádka. Jezdíme každoročně na taneční festival, co se tam vždy v srpnu koná a ubytování je nejlepší v kempu Bílý Kámen. Jelikož ještě nezkušeně jsme čekaly na objednání chaty, dostaly jsme snad poslední kumbál, co tam byl volný. dvě postele, skříň bez dvířek a to je vlastně všechno. Kamarádka je známá tím, že si chce vždycky všechno vybrat sama a pak to k její smůle a pravdivosti zákonu schválnosti stojí za dvě věci. Vybrala si tedy postel, že prostě nechce spát u okna a jak později zjistila, postel měla uraženou nohu :D já spala u okna, které jsem otevřela a měla výhled do obrovského keře kopřiv, za kterým byl plot, cesta a za ní druhý rodinný kemp. Pochopitelně jsme nevychytaly víc věcí. Například varnou konvici, protože bez kafe bych čtyři dny nebyla schopná přežít a nejspíš bych jen tupě čuměla do zdi po celou dobu pobytu :) Takže zásuvka jen jedna a navíc velice vysoko. To znamená, že když jste měli chuť na kávu, museli jste stát a konvici držet ve vzduchu s hlavou v oblaku stoupající páry :D Jelikož jsme bydlely na konci kempu, byla u naší chatky závora ve výšce zhruba do půli těla, kterou z dodnes nepochopitelných důvodů nikdo nechtěl podlézt, ale naopak. Takže ležíte, tma, ticho a najednou se zvenku ozvalo: "jau mý koule" :D Prostě jsme se tam opravdu nenudily. Festival byl úžasný, co se týče hudby a vůbec tak nějak všeho. Sice jsme se cestou zpátky ztratily v lese - bývá to z kempu na festival asi půl hodina pěšky, ale i tak to stálo za to :)

Druhý den se vedle nás nastěhoval mladý pár a jelikož tam jsou stěny jako z papíru, tak si dokážete představit, jak moc jsme si to užívaly..možná víc, než ti dva vedle :D Teda spíše kamarádka, já to mockrát neslyšela, ale byl úžasnej pohled na ní, když jsem přišla ze záchoda, jak sedí na posteli a řeže nohou od postele do zdi :D V době festivalu je kemp narvaný a tudíž za každým rohem jiná hudba. Takže po dvouch probdělých nocích a dnech jsme padly na postele a zkusily usnout. Jenže jak už jsem vám výše řekla, těsně vedle nás byl rodinný kemp. Tam byl tatínek se synkem, kterému nejspíš na dovču pořídil malou motorku, startovací na šňůru, co vám budu povídat, ten malej šmejd tam jezdil sem a tam několik hodin :DD Když už jsem asi po třicáté vzdychla a nadávala do polštáře, vystřelila kamarádka ze své postele, skočila přímo na mojí (při čemž mi málem přelomila kolena), vrhla celou hlavu do kopřiv a zařvala: "JÁ TI TU ŠŇŮRU USTŘIHNU!!!!!!!!" Můj záchvat smíchu přehlušil její další nadávky na popálený obličej od kopřiv a rozhodly jsme se, že se půjdeme projít do Doks, ať taky celou dobu jen nejsme na chatě. Došly jsme na náměstí a začalo lít jako z konve :D zmáčené jsme přišly do chaty, ale s rozesmátou náladou. Večer jsme si užily ještě diskotéku na Bílém kameni a druhý den jely domů. Po příjezdu jsem naspala snad dvacet hodin a v uších mi zněly basy ještě dva dny potom, ale musím říct, že první rok, se nám i v tak malém počtu opravdu vydařil :)

M.