Ilustrační foto

Já mám nějakou špatnou auru nebo co, jak jsem zjistila :-)

Nepřijdu si nějak nespolečenská, nudná, vzhledově odpudivá. Jsem veselá, normální holka, myju se, voním se, oblékám se normálně, tak where's the problem? :-D

Kdykoli mi kamarádky řeknou, že půjdeme do baru, kde je vždycky chlapi zvali na pití, už se na to koukám skepticky. Nikdy se mi nestalo, že by mě nějaký chlap, kluk, pozval jen proto, že bych se mu líbila. Jasně, většinu věku, kdy jsem tohle mohla zažívat, jsem byla zadaná (16-21), ale taky jsem šla někdy ven bez přítele, a ani fň. No tak dobře, půjdeme, vyzkoušíme. Jak jsem řekla, tak bylo, Míša jde s kamarádkama do osvědčeného baru, nejen, že nikdo nepozve jí, ale ani její kamarádky, které se zřejmě nachází v dosahu její aury :-)))

Další případ, jdeme na akci, dvě holky. Na akci, kde je spousta chlapů. Večer se to začíná všechno párovat a my zůstáváme samy spolu, až to vypadá, že jsme tam spolu nějak víc, než jen jako kamarádky :-). Tahle na tom je stejně jako já, takže spojení našich dvou aur musí být smrtelné. Kdykoli my dvě jdeme někam s dalšími dvěma, hádejte, kdo má vždy úspěch, my to nejsme :-) A přitom se nedá říct, že bychom byly výrazně ošklivější než ty druhé, že bychom se nebavily, neusmívaly, byly hloupé, prostě to nějak nejde nebo co.

Kolem mě prochází chlapi jako kolem igeliťáku na zemi, a když se snažím zavést konverzaci s člověkem, kterého znám jen od vidění a ráda bych se s ním třeba i poznala, a zeptám se třeba (jako včera například) "Ahoj, hele, my spolu chodíme na přednášku k tý a tý, viď? Si tě pamatuju.", nahodím úsměv jako od kočky Šklíby a donese se mi odpověď "Jo". Konec.

A tak to je neustále. Přijdu si už nějaká divná, doopravdy. A už mě to nebaví, jak si má pak člověk někoho najít? :-))))