Jako ve filmu to začalo, kdyby to i jako ve filmu skončilo, ach.. no ale, nechme utopických představ :-)

Jdu ze zkoušky sboru domů, šlapu si to po schodech, které vedou k našemu paneláku. Přibíhá ke mně pejsek, čuchá mi k ruce, těsně za ním přichází jeho páníček. Můj typ, co si budeme povídat. A to já mám zvláštní typy chlapů, moc jich není.. ale při pohledu na tohohle kluka mi samovolně vylítly koutky úst skoro až k ušním lalůčkům :-). Hezké tělo a hlavně, takový ten od pohledu milý obličej s přirozeným úsměvem, nebyl nijak vyumělkovaný, normální obyčejný kluk. A ještě k tomu měl psa, takže další body k dobru :-). No a prošli jsme kolem sebe, usmáli se na sebe a šli jsme dál. A pohádky je konec.

Měla jsem ho oslovit? Něco udělat? Možná jo, ale stalo se, chovala jsem se přirozeně a udělala jsem to, co jsem udělala. Byla by náhoda, kdybych ho někdy potkala znovu a dali bychom se třeba do řeči, nevěřím tomu, ale i tohle málo má své plus. Takové, že ikdyž stále myslím na bývalého a ikdyž k němu stále něco cítím, vidím, že jsou tu i jiní kluci, do kterých bych se třeba mohla zamilovat, protože ten dnešní úsměv si budu promítat ještě dlouho :-)

Takže jsem si z toho vzala jedno. Ikdyž mi bývalý přítel stále ještě přijde jako nejlepší chlap na celé zeměkouli, i přes to, jak se zachoval, nemá cenu takhle přemýšlet, protože kolem je spousta kluků, o kterých si můžu za nějakou dobu myslet to samé, jen si nesmím zalézat do ulity se vzpomínkami.

Tak.. a asi jdu číhat se spacákem na schody :-D

A všechny ty dnešní pocity jsem dneska dovršila jednou písničkou. Když mi bylo 14, byla jsem nepolíbená, neoblíbená jedničkářka, od kluků jsem slyšela jen posměšky, nadávky... každý den jsem seděla před televizí a čekala, až přijde ten klip. Hltala jsem ho od začátku do konce a byla plná nadějí a přání, aby vše už bylo lepší, aby se někdo objevil, aby přestalo to ošklivé obodbí. A taky jsem snila o klukovi, co byl v tom klipu v hlavní roli, hehe. A teď jsem si ho po sedmi letech našla znovu. Znovu sama, znovu ve špatném období a znovu v doufání, že bude líp. Je to takový symbolický.. a smutně melancholický. Ale třeba to něco znamená, že jsem si na něj vzpomněla :-).