Aneb úvaha sama nad sebou.

V pracovním týdnu každé ráno vstávám před pátou hodinou, abych měla časový prostor na vzpamatování, hygienu, úpravu a ranní kávičku. Před šestou odcházím z domova.

Přece mi už chvíli trvá, než nastartuji všechny ty motory, které by se rádi viděli ještě v teple pelíšku.

Takto dnem za dnem, krom víkendů, kdy si dopřeji luxus třeba spát do šesté, a málokdy do sedmé. To už musí být.

Večer se snažím vždy připravit obleček pro další den. Jenže druhý den ráno si to obléknu a necítím se v tom nejlépe. Znáte také tento pocit? Já nelením a převléknu se.

Jenže pak to začne. K tomuto triku se nehodí ten svetr a ty kalhoty k tomu také nejsou nic moc. Tak další. Jasně, ony kalhoty mám v prádle a tak zas zkouším blůzku. A nebyla by to k tomu lepší sukně?  Dobrý, a co botky? V těch mě včera bolela nožka, ale chtělo by to podpatek. Ne tyto ne, barvou neladí k sáčku. A kde mám ten šál, který by vše elegantně podtrhnul? Jasně, visí na ramínku u svetru, který mi před chvíli proběhnul v ruce.  A to jsem vynechala volbu kabelky. Toto kolečko jsem schopná klidně provést třikrát za sebou.

Dobrá, malinko přeháním. ☺

Někdo by mohl dostat pocit, že mám šatník královny. Tak tedy nemám, buďte v klidu.

Nic méně, po tom šíleném kolečku konečně stojím před zrcadlem spokojená.

Hodinová ručička se hrozivě blíží k šesté hodině a mě je jasné, že budu opět kalupovat na autobus.

O co jednodušší to mají muži. Navléknou nějaké kalhoty, k tomu triko, mikinu či svetr a jsou připraveni k odchodu.

Manžel vše zpovzdálí pozoruje a za ty léta už raději mlčí. Jsem mu za to vděčná.

Opravdu jsem neměla ráda poznámky typu: tak si vezmi na sebe pytel apod. Haha

No řekněte, máte také někdy tyto dny? Já je nemám ráda. Občas se ptám, proč jsem taková hadrnice.  Proč se snažím pro nějakou dokonalost pro tento nedokonalý svět? 

Už vím, abych se cítila pro ten den krásně, sebevědomě a s fajn náladou.

To samé přeji Vám!

Hezký den všem ☺