Právě jsem se po 14 dnech objevila v práci. Dovolená uběhla jako voda, proč to takhle rychle neubíhá v práci? Ráno jsem ještě tvrdila, že jsem opálená a taky místy spálená, odpoledne jsem už byla spíš dopálená.

Dny volna jsem si náramně užívala. Většinou bez televize a rádia (najednou telefonát od rodičů - jste v pořádku, v televizi ukazovali jaká byla dole smršť - my nic nevěděli, tady slunečno). Brouzdali jsme si po Šumavě pěšky nebo autem, koupali se na Lipně, dešti jsme se po celou dobu vyhýbali, nebo déšť se vyhýbal nám? Nádherné počasí, kůže spálená, podrážky ošlapané, k tomu pohoda a dobrá nálada. Pak jsme přejeli k Telči, kde pohodička pokračovala, a my zvolili volnější tempo. I dětičky byly zlatý.

Ale to nejkrásnější na tom - člověk si dělá co chce, najednou neřeší žádné extra problémy. Nikam nemusí spěchat na čas, na nikoho se nemusí ohlížet krom lidiček, kteří jsou s ním, i nějaké knížky jsem po dlouhé době přelouskala.

Přijedu domů - reklamuji mobil, který mně druhý den dovolené vypověděl službu ještě v záruce, ve schránce najdu vyúčtování za elektřinu, dozvím se, kolik budeme muset doplácet za vodu, v práci se to hrne ze všech stran. Kdy už bude zas nějaké volno???