Ilustrační foto

Ahoj kočky moje .) .

Minulý týden v pondělí, když jsem se vrátila z chaloupky a bylo nesnesitelné vedro, byla jsem celá uvařená, mi mužský můj povídal, jestli jsem si ten poslední letní den užila?  Koukala jsem na něj jako blázen. Co že na začátku srpna mluví o konci léta? No a on, samozřejmě jako vždy měl zase pravdu!

V úterý se přece pěkně ochladilo a já si všimla, že rorejskové se vydali na cestu do teplých krajů. Už není slyšet jejich čiřikání. To je opravdová předzvěst podzimu.

No a dnes jsme se vydali na malou procházku s čubinou a cítila jsem ve vzduchu známou vůni podzimu. Ach jo, všechno krásný rychle uteče. Ale takový je prostě koloběh přírody a my s tím nic nenaděláme. Můžeme s tím nesouhlasit, může se nám to nelíbit, ale to je tak asi všechno.

Kdybych se lépe rozhlédla kolem sebe, tak mi to taky mohlo být jasné. Hrušky mám už otrhané a jablíčka na zahrádce u domu jsou už také na jídlo a to je začátek podzimu. Prostě je to tu! Možná se ještě oteplí, ale už to nebudou ty osmatřicítky, u kterých se v noci nedá teplem dýchat. No nic, je to prostě tak.

Jinak se Handa ptala, co jsme dnes, kdo dělal?

Ráno jsem měla dlouhý telefonát s maminkou, vrátila se od setry a tak mi musela poreferovat, jak se u ní měla.

Pak jsme šli na tu procházku. Masíčko jsem měla na oběd naložené a tak jsme se mohli v klidu poflakovat, protože oběd byl v cuku letu hotov.

Jo musím ještě jen říct, co se mi přihodilo na prochajdě.

Patřím k těm pejskařům, co zásadně uklízejí po svých miláčcích hromádky, jenže dnes to prostě nešlo. Šli jsme malou uličkou, kde jsou jen ploty zahrad a pár zaparkovaných aut. Na plotě od jedné zahrady visely nádherné velké hrozny. No a jak jsem je uviděla, prostě jsem musela jeden hrozen utrhnout. Hned jsem se do něj pustila, mimochodem byl úžasně sladký a čubina v ten moment udělala potřebu na chodník. Jenže to fakt nešlo sebrat, asi jedla včera projímadlo či co, no nešlo to! Říkám si, nedá se nic dělat, musíš to tam nechat a šli jsme dál, když z pozarohu vyšla paní pravděpodobně z toho domu kde jsem loupila tu dobrotu z plotu a dívala se ne mě nevraživě, ale to ještě nevěděla, když nastupovala do auta, co ji čeká na chodníku před ním. Holky já se tak styděla. Né jen za to loupení, ale i za ten smrdutý poklad na chodníku. Bylo to opravdu moc trapné!!!

Ale asi i o tom je život. Pak následovalo kafíčko v naší kavárně, vaření oběda a praní a žehlení, abych všechno měla v pořádku před mým odjezdem.

Před chvílí jsem skončila a to mi ještě visí na půdě dvě pračky prádla.

Přeji dobrou noc všem a sladké sny.

Vaše Slůně